ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Titan slovanskej fantasy, spisovateľ, ktorý zo žánru „o drakoch, mečoch a čarodejníkoch“ urobil serióznu literatúru, sa po vydarenej „husitskej trilógii“ – Reynevanových dobrodružstvách – a po rokoch vracia so svojím najpopulárnejším, ikonickým hrdinom. Osudy zaklínača Geralta z Rivie sa síce naplnili v už kultovom päťdielnom románovom cykle, a zostalo len na čitateľoch, aby sa rozhodli, ktorý koniec berú ako definitívny (u mňa sa celá sága aj tak končí až poviedkou Něco končí, něco začíná - tam podľa mňa ten čln v závere Paní jezera doplával), ale téma ponúka toľko ďalších príbehov, že Bouřková sezóna sa hádam dočká aj nasledovníkov.
V už tradične skvelom českom preklade sa s Geraltom a Marigoldom ako hlavnými postavami na vyše 350 stranách ocitneme v dobe krátko pred príbehom zakliatej dcéry kráľa Temerie (poviedka Zaklínač) a niekoľko rokov pred vojnou s Nilfgaardom, keďže tu výraznú úlohu hrá čarodejnica Lytta Neid. Geralt si zo začiatku robí svoju prácu „čističa“ od netvorov, dostane sa však do kolotoča intríg, vďaka ktorým príde o meče. Roztočí sa divoký vír dobrodružstiev a akcií, medzi ktorými nechýba pátranie po krvilačnom démonovi, cesta po rieke skomplikovaná prenasledovaním, prevrat na kráľovskom dvore a podobne, dejovo je čítanie naozaj nabité. Geralt popri tom všetkom „stihne“ aj dve čarodejky (v Sapkowského podaní sa termín „čarodejnica“ proste nehodí), i keď mutant, je to muž s potrebami charakteru fyzického i duchovného.. Medzi rázovitými postavami zaľudňujúcimi príbeh nechýba ďalší trpaslík (títo chasníci patria tradične medzi Sapkowského najsympatickejšie postavy), alebo aj vlkolak s charakterom, žijúci rodinný život pracovitého vidiečana.
K vlastne nenápadným, ale vydareným momentom patrí aj bohatá fauna – napríklad repertoár hadov a plazov, robiacich cestu cez riečne ramená „zaujímavejšou“ a adrenalínovou je bohatý, dosť kozmopolitný a niektoré druhy asi nenájdete ani v odborných publikáciách. Kadejaké iné nebezpečné pozemné i vodné obludy sú impozantné a zároveň uveriteľné, v horských jaskyniach tiež spoznáme nové druhy kadečoho, Andrzejov bestiár je naozaj prepracovaný. A autor má tiež dar predviesť aj maximálne epizódnu ľudskú figúrku na niekoľkých riadkoch tak, že si ju obľúbite. V najnovšom Geraltovom príbehu u mňa v tomto smere vyhráva Jerosa Fuerte, prezývaný Trokar, v scéne z aukčnej siene.
Návrat bielovlasého večného pútnika a bojovníka ma ako autorovho fanúšika mimoriadne potešil a verím, že tento „prequel“ nie je jeho posledným slovom, studnica zaklínačových skutkov a ciest má dno naozaj hlboko.
Návrat bielovlasého večného pútnika a bojovníka mimoriadne potešil.
9 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Leonardo
ISBN: 978-80-7477-050-0, EAN: 9788074770500
Preklad: Stanislav Komárek
V šedých horách opravdu zlato není :( Z celé knihy sem vnímal hlavně pocit jak ho to nebaví, psané protože "musí", některé zvraty, chování a motivace postav úplně debilní a nereálné, ale hlavně to povyšování nad čtenáře (dobře zdokumentované z jeho opileckých extempore na conech). Samozřejmě řemeslně pořád nadprůměr, akorát už to není "ten" Sapkowski.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.